491303.jpg
*Nevydáváme se za autory a překlady jsou nekomerční,
jde o fansub!*

Děkujeme, hezkou zábavu!
Tsuki no Kodoku  NO.2
Ibuki.Satsuki.full.1671204.jpg

月  孤 独

2. kapitola

Tu noc jsem se moc nevyspala a pod očima se mi utvořily opravdu velké kruhy. A proto jsem se snažila vypadat alespoň svým vzhledem lépe.

Oblékla jsem si šedo-modrý úbor pečovatelky a do stažených vlasů připevnila čelenku. Ještě před odchodem z pokoje jsem zkontrolovala svůj vzhled a vyrazila vzbudit Isabelu.

Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do pokoje.

Byl ještě ponuřejší a úzkostlivější než včera večer. Isabela ležela v posteli a jen co jsem se přiblížila, otevřela oči.

„Dobré ráno, Isabelo." Usmála jsem se.

Isabela se jen zvláštním a děsivým způsobem usmála. Vypadala jako panenka, kterou posedl zlý duch. Byla jsem vyděšená a se vzpomínkami na minulou noc mi přeběhl mráz po zádech.

Posadila jsem ji a z krásné skříně zvedla kartáč na vlasy. Pomalu jsem jí pročesávala hedvábně hebké vlasy.

Když jsem skončila, svlékla jsem jí košili a oblékla černé šaty a na krk připnula modrou sametku, kterou připravila ještě včera její matka. Obula jsem jí botičky a vzala do náruče.

Snesla jsem ji do jídelny, kde na nás už čekala její matka se snídaní. Isabela se najedla sama, ale nevypadala, že by jí jídlo bylo pochuti. A tisknouc si králíčka k sobě to šlo opravdu špatně.

Nechápala jsem, co jí na králíčkovi tak zaujalo. Přeci je to jen hračka. Možná citový vztah, který si utvořila, když ji unesli.

Zatřepala jsem hlavou, abych zahnala takové ponuré myšlenky. Myslet na něco tak depresivního hned z rána jsem neměla v úmyslu.

Po snídani jsem opět odnesla Isabelu do jejího pokoje a usadila do křesla.

„Nechceš ještě něco, Isabelo?" Zeptala jsem se.

Jenže Isabela jen bezduše zírala na hrací skříňku. A tak mě něco napadlo. I když mě ona neslyší, králíček by mohl, ne?

Chvíli jsem sbírala odvahu, až jsem promluvila: „ Králíčku, řekni mi. Jak můžu Isabele pomoci."

Nic se nedělo a tak jsem se chystala odejít, když se to stalo. Isabela promluvila.

„Isabele už pomoci nemůžeš." Zašeptala do ticha.

Trhla jsem sebou a pomalu se otočila. Isabela se vůbec nepohnula, jen povolila sevření ruky, kterou držela králíčka.

„Proč?" klekla jsem si před ní.

Čekala jsem asi pět minut, ale nic. A pak mi to došlo.

„Králíčku, řekni mi. Co se Isabele stalo?"

A opravdu začala opět mluvit: „Viděla na zahradě světlo a tak se za ním vydala. A pak na vše zapomněla."

„Králíčku, řekni mi. Proč s nikým Isabela nemluví?" Zeptala jsem se.

„Isabela nikoho nevidí, neslyší a s nikým nemluví." A najednou se Isabela otočila ke mně a králíček jí vypadl z rukou.

Dívaly jsme si navzájem do očí, když najednou Isabela řekla: „Prosím."

Vzala jsem tedy do rukou králíčka a chtěla jí ho vrátit, jenže ona sebou jen trhla a ruce schovala pod sebe. Nevěděla jsem, co dělat, když se najednou, sama od sebe, zapnula skříňka. 

A, co se nestalo, Isabela se okamžitě vrhla po králíčkovi. Tak jsem se lekla, až jsem spadla dozadu. Naštěstí jsem hlavou dopadla těsně vedle nohy postele.

Rychle jsem se zvedla, chytila do rukou sukni a utíkala pryč, co mi síly stačily. Jen co za mnou zaklaply dveře, sesunula jsem se po zdi na zem. Zakryla jsem si rukama uši a hlavu opřela o kolena.

Třásla jsem se a nevnímala, když jsem zaslechla velmi důrazné kroky, které se stále blížily. Zvedla jsem hlavu, ale nikoho jsem neviděla. Jenže kroky se stále přibližovaly a jakoby už byly přede mnou. Já však nic neviděla.

„Jdi pryč." Tahle slova mi zněla v hlavě.

„Jdi pryč!" V hlavě mi zněla tak silně, že to bylo až nesnesitelně bolestivé.

Jako omámená jsem vstala a rozešla se po schodech dolů. Nikdo nikde nebyl a já přestala úplně ovládat své tělo. Nemohla jsem křičet, i kdybych chtěla.

Pomalu jsem došla na zahradu před malé jezírko a otočila se k domu. Pátrala jsem, až jsem nalezla okno Isabelina pokojíčku. Najednou se v okně objevila malá šklebící se postavička. Zírala na mě, až najednou ťukla prstíkem do okna.

Začala jsem ztrácet rovnováhu, jakoby do mě někdo strčil. Ustála jsem to, jenže Isabela znovu a mnohem silněji ťukla prstíkem do okna. Škobrtla jsem a dívajíc se na dům jsem se propadla do ledové vody jezírka.

Ležela jsem úplně na dně a pozorovala slunce, které se třpytilo na hladině. Byla mi zima, ale byl tam takový klid. Až mě najednou někdo uchopil za ruku a vytáhl mě nad hladinu. 

Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
Proces:
Tensei Shitara Ken deshita
 60 %
Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
kuroo_n_kuchan_by_chibikuroo-d3l5gh4.png


Tato stránka je pouze sesterskou stránkou Tsuki no Kodoku
Určitě nás navštivte i na hlavních stránkách, kde je převážná většina 
našich překladů a povídek (yaoi a shounen-ai tématika).
by Triton

by Triton

tumblr_static_tumblr_musxrw1y9d1sqjr7ho1_500.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one