491303.jpg
*Nevydáváme se za autory a překlady jsou nekomerční,
jde o fansub!*

Děkujeme, hezkou zábavu!
Tsuki no Kodoku  NO.2
Ibuki.Satsuki.full.1671204.jpg

月  孤 独

Bunny, tell me

1. kapitola


Černým pokojem se linula hudba z hrací skříňky. A v rohu místnosti se houpalo houpací křeslo. Seděla na něm malá postavička dívenky. Pro tu jsem si šla. Kvůli ní jsem tam byla. 
Dívenka s dlouhými zlatými vlásky, rudýma očima bez života. Je jako panenka, kterou každý den učešou, oblečou a posadí na stejné místo s bílým, roztrhaným králíčkem v rukách. Co se jí mohlo stát?
Přes černé závěsy pronikaly paprsky odpoledního slunce, ve kterých se leskla stříbrná hrací skříňka. Hrála stále stejnou melodii „Memory", při které se dívenka rytmicky houpala na křesle. 
„Isabelo, je tu nová pečovatelka. Nepůjdeš ji pozdravit?" 
Vešla jsem do pokoje hned za paní domu, která dívenku pohladila po vlasech.
„Ahoj, Isabelo, já jsem Annie." Sehnula jsem se k droboučké postavičce.
Nic se nedělo, dívenka dál pozorovala skříňku, svírajíc králíčka v ručičkách. Až najednou dívenka vzhlédla a upřela na mě svůj rudý pohled. Bylo to tak náhlé a děsivé, až jsem sebou trhla zpět. Dívenka naklonila hlavičku na druhou stranu a natáhla ručičku. 
„Králíčku, řekni mi, proč má tak tmavé vlasy?" Zašeptala Isabela.
„A proč ty máš vlasy jako slunce?" Dívala jsem se Isabele do očí.
Dívenka ale jen víc naklonila hlavičku a zachytila pramen mých vlasů.  Chvíli je mnula mezi malými prstíky a poté ho mezi nimi nechala proklouznout. Když víc zvedla obličej, všimla jsem si široké červené sametky na jejím krku, která na její bílé kůži svítila jako rubín.
„Nechám vás tu chvíli, abyste se poznaly." Řekla její matka a odešla z pokoje.
Nejdřív jsem na nic nemohla přijít. Také, jak mluvit s duševně narušenou, šestiletou dívkou? Nakonec jsem sklopila pohled ke králíčkovi.
„Máš moc hezké plyšové zvířátko, ale nedáme ho vyprat?" Chytla jsem králíčka a vytrhla ho Isabele z rukou.
Najednou začala strašlivě křičet. Znělo to jako vysoké C a kvílení větru. Isabela vstala, jenže nedokázala udržet rovnováhu a zachytila se mojí sukně.
„Králíčku, řekni mi, proč mi bere dušičku?!" Skoro zasténala v pláči.
„Ale já ti ho nevezmu." Přitiskla jsem její tělíčko ke svému. Vrátila jsem jí králíčka a jako mávnutím kouzelného proutku se zase uklidnila.
Sice jsem ji postavila a chtěla vzít dolů na večeři, ale jak jsem brzy zjistila, Isabela neuměla ani chodit. Její matka mi prozradila, že ji jako čtyřletou holčičku záhadně unesli. A jednoho dne byla zase zpět ve své postýlce s tím divným králíkem a na stolku hrála skříňka.
Také nikdy nemluvila s nikým jiným než s králíčkem. Jako by se z ní vytratil život. Nechodila na slunce a celé dny seděla na stejném křesle. Navštívili spoustu odborníků, kteří na nic nepřišli. Jediné, co řekli, bylo, že je naprosto v pořádku.
Večer jsem šla Isabelu koupat. Odnesla jsem ji do koupelny a posadila na židli. Svlékla jí šedé šaty, sundala botičky a sametku. Vyděsila jsem se. Kolem krku měla velkou modřinu, která vypadala jako modřina oběšence. 
Dívenka se na mě podívala s údivem a já jí raději zadělala vlasy do drdolu. Jedině nyní odložila svého králíčka, na kterého musela stále vidět. 
Když jsem ji omývala žínkou, připadalo mi, že je křehčí než skleněná panenka. Musela jsem dávat veliký pozor na to, co dělám. Nechtěla jsem jí ublížit.
Opatrně jsem ji usušila ručníkem a učesala jí vlasy. Oblékla jí čistou, bílou košili na spaní a odnesla zpět do pokoje. Už jsem chtěla odejít, když Isabela začala mluvit.
„Králíčku, řekni mi, proč nehraje má skříňka?"
Docela nejistě jsem přešla úzkostlivě vypadající pokoj a otevřela skříňku. Jak jsem odcházela, měla jsem dojem, že za mnou někdo jde a tento utiskující pocit se znásobil poté, co jsem pokoj opustila.
Byla jsem vážně unavená, vůbec jsem nevěděla, co se děje. Tenhle dům, jeho historie a zvláštní dívka. To je na jeden den moc. Nevěděla jsem, jestli vůbec usnu.  
Ležela jsem v posteli a přemítala o dnešním dnu. Jak jen mám pomoci té dívence? Byla jsem v pokoji hned vedle jejího a stále jsem slyšela onu melodii. Měla jsem pocit, že mi někdo za zpěvu té melodie utahuje oprátku.
Venku svítil měsíc, nemohla jsem usnout, a tak jsem vstala a došla k oknu. Jak jsem se otočila zpět, uviděla jsem v pokoji stát cizí postavu. Byla asi stejně vysoká jako já, takže to Isabela být nemohla.
„Musíte odejít." Zašeptala postava, která se pomalu dostala ze stínu.
Skoro jsem omdlela, byla to žena v úboru pečovatelky. Měla zkrvavené šaty a v hrudi měla zapíchnutou dýku. Jenže než jsem se dostala blíž… Byla pryč. Zůstala jenom kapka krve.
Co mě čeká další den, a co se stalo předešlým chůvám Isabely? 
Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
Proces:
Tensei Shitara Ken deshita
 60 %
Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
kuroo_n_kuchan_by_chibikuroo-d3l5gh4.png


Tato stránka je pouze sesterskou stránkou Tsuki no Kodoku
Určitě nás navštivte i na hlavních stránkách, kde je převážná většina 
našich překladů a povídek (yaoi a shounen-ai tématika).
by Triton

by Triton

tumblr_static_tumblr_musxrw1y9d1sqjr7ho1_500.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one