491303.jpg
*Nevydáváme se za autory a překlady jsou nekomerční,
jde o fansub!*

Děkujeme, hezkou zábavu!
Tsuki no Kodoku  NO.2
Ibuki.Satsuki.full.1671204.jpg

月  孤 独

3. kapitola

Omámeně jsem pootevřela oči, ze kterých se mi linuly slzy. Nejdříve jsem zahlédla pouze obrys, ale po pár sekundách i obličej muže, který mě vysvobodil ze sevření chladné vody.

„Jste v pořádku?" Zeptal se, přímým hlasem.

„Ano." Na nic víc jsem se ani nezmohla.

Muž mě vzal do náručí a zamířil k domu. Měl na sobě oblek a byl překvapivě mladý. Nemohl být starší než já. Jeho krásné blankytné oči mě pozorovaly, zatímco já nepřítomně hleděla na jeho tvář.

Poté jsem asi ztratila vědomí, jelikož si pamatuji jen na rozbouřený hlas onoho muže a paní domu. O něčem se hádali, ale neměla jsem vůbec sílu na to, abych jim rozuměla. A tak jsem pomalu usnula.

Probudilo mě pohlazení po tváři. Otevřela jsem oči a nade mnou stál onen muž. Ale tentokrát měl na sobě bílý plášť.

„Jak se cítíte?" Zeptal se s úsměvem.

A jak jsem na něj zírala, v jednu chvíli bych přísahala, že má v hlavě díru od průstřelu. Tak moc mě to polekalo, že jsem sebou trhla.

„Už je mi dobře." Odpověděla jsem nejistě.

„Byla jste v tom jezírku nejmíň hodinu, je zázrak, že vůbec žijete." Natáhl ke mně ruku.

Cukla jsem sebou, a jak jsem odstrčila jeho ruku, připadalo mi, že má ruka je mrtvolně modrá. Měla jsem chuť začít řvát. Byla jsem zmatená a měla jsem strach.

„Nemusíte se bát, jsem doktor. Jmenuji se Filip."

Zhluboka jsem se nadechla: „Já jsem Annie. Ráda vás poznávám."

„Potěšení na mé straně." A znovu se usmál.

Byl velice milý a jeho hlas mě uklidňoval, ale i přesto jsem se nedokázala zcela uklidnit.

Nevím proč, ale rychle jsem se zvedla, ani jsem si neuvědomila, že mám suché šaty. Chytila jsem si sukni a pospíchala po schodech nahoru.

Vrazila jsem do Isabelina pokoje. Isabela jako obvykle seděla na křesle a nepřítomně zírala na skříňku. Tak moc jsem se naštvala, že jsem k ní rázně došla a skříňku zaklapla.

„Králíčku, řekni mi. Proč mi to dělá?" Zakňourala Isabela.

Vztekle jsem zavrčela: „Králíčku, řekni mi. Co jsi mi to udělal?"

Isabela se nebezpečně ušklíbla: „Takhle tu se mnou zůstaneš." A začala se příšerně smát.

Nemohla jsem popadnout dech. Otočila jsem se na místě a rozrazila dveře. Vylítla jsem na chodbu a už si to mířila zase dolů. Jenže nakonec jsem se zarazila a sklíčeně odešla do svého pokoje. Sedla jsem si na postel a zhluboka dýchala.

Připadalo mi, jakoby mi do plic neproudil vůbec žádný vzduch.

Co mám dělat? Nesmím se vzdát! Přeci se nenechám vyštvat malou holkou!

Uklidnila jsem se, upravila a vydala se pro Isabelu, jelikož byl zrovna čas oběda.

Když jsem tam došla, Isabela byla zase ve své strnulé póze. Melodie se nesla pokojem s občasným zavrzáním houpacího křesla.

Opatrně jsem ji zvedla a vzala do náručí. Snesla do jídelny a posadila na židli.

Něco mi ale nešlo na rozum. To, jak na mě matka i doktor zírali, zatímco jsem začala jíst. Nevěděla jsem proč, ale jakmile Isabela začala s chutí jíst, všechna pozornost byla věnovaná jí.

Chvíli jsem měla pocit, že mi někdo dýchá na zátylek. Ledový dech tohoto domu.

 

Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
Proces:
Tensei Shitara Ken deshita
 60 %
Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
kuroo_n_kuchan_by_chibikuroo-d3l5gh4.png


Tato stránka je pouze sesterskou stránkou Tsuki no Kodoku
Určitě nás navštivte i na hlavních stránkách, kde je převážná většina 
našich překladů a povídek (yaoi a shounen-ai tématika).
by Triton

by Triton

tumblr_static_tumblr_musxrw1y9d1sqjr7ho1_500.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one