491303.jpg
*Nevydáváme se za autory a překlady jsou nekomerční,
jde o fansub!*

Děkujeme, hezkou zábavu!
Tsuki no Kodoku  NO.2
Ibuki.Satsuki.full.1671204.jpg

月  孤 独

1.kapitola

„ Můj počátek i konec"

Otevřela jsem oči a co nevidím? Zase jen vybledlý strop mého pokoje. Dříve jsem měla krásný pokoj, ale to je už dávno. Zkusím zavzpomínat na svůj život, ještě před mou smrtí. Asi si nevzpomenu na vše, ale začnu úplně na začátku.

Narodila jsem se v 18. století. Byla jsem z celkem bohaté rodiny a o krásné šaty a služky jsem neměla nouzi. Úplně první šaty, na které mám vzpomínky, byly bílé stejně jako má pleť. Měly jemné stříbrné vyšívání a mnoho spodniček. V kontrastu s mými havraními vlasy a zelenýma očima zářily samotnou bělotou sněhu. I když jsem za svůj život vyměnila spoustu šatů, tyhle jediné mi utkvěly v paměti tak jasně. Ale teď se vraťme k našemu vyprávění. Nevím, jestli jsem měla jen smůlu, anebo to bylo volání nějaké větší síly, nazývejme to třeba osudem. V den kdy jsem málem zemřela, jsem měla těžkou hlavu a mé věčně nekončící depresivní myšlenky mi v hlavě vířily víc než jindy. Snažila jsem se přijít na něco, co mě rozveselí, ale ani představa něžného úsměvu Raula mě nedokázala odtrhnout od těchto myšlenek. Něco uvnitř mě se nedokázalo uklidnit a nemohla jsem přemýšlet rozumně.

Ale jak se záhy ukázalo, spíš to bylo k užitku než naopak. Díky mé nepozornosti jsem zakopla a roztrhla si šaty, šla jsem domů s vyhlídkou výčitek od komorné a proslovem matky, jak drahé šaty jsem to zničila. Však po několika dnech byly tyto výtky přijatelnější než představa mého konce díky výtržnostem odbojů, které bojovaly s policií o ulici dál. Ale stejně jsem tomu neušla.

O mých 17. narozeninách přišlo zasnoubení s Raulem a já se cítila neskonale šťastná. Večer před svatbou jsem šla opět na procházku. Bloumala jsem několik hodin, nezajímaje se o místa, kterými procházím. Měla jsem na sobě rudé šaty s černým vyšíváním, nedošlo mi, že poutám moc pozornosti. A to mi bylo osudným. Zašla jsem do slepé a černé uličky, a přede mnou byla jen vysoká a tlustá zeď. Zírala jsem na ni, najednou jsem spatřila stín, který však nepatřil mně.

Otočila jsem se a uviděla muže v roztrhaných šatech. Udělalo se mi mdlo, když jsem spatřila jeho pohled plný zvrhlých a odporných myšlenek. Přiblížil se, ale nemohla jsem utéct, protože jsem byla zcela vyděšená a nešlo se pohnout. Chytl mě za ruku a hrubě se mnou lomcoval. Když jsem dopadla na kolena, zděšeně jsem vyjekla. Sice jsem věděla, že voláním o pomoc přilákám jen další pozornost, která by nebyla nic platná a nejspíš by situaci jen zhoršila. Ale i přesto jsem začala na útočníka křičet nadávky, jak se opovažuje. On však na nic nedbal a strhával mi zlaté náramky, až mi rozedřel kůži na zápěstí. Sekla jsem ho nehty do obličeje. To však muže ještě víc rozzuřilo a vykřikl: „Chtěl jsem tě nechat jít, ale teď už to v úmyslu nemám." Přikryl mi rukou ústa a vytáhl nůž. Snažila jsem se ze všech sil uvolnit, ale najednou jsem ucítila, jak ostří nože proniká mým hrdlem. Sesunula jsem se na zem neschopna se pohnout. Nemohla jsem nic víc než se jen koukat jak po zemi teče má krev, když se mi zatmělo před očima, přestala jsem myslet na vše, kromě Raula. 

Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
Proces:
Tensei Shitara Ken deshita
 60 %
Již hotové kapitoly najdete zde!
Již hotové kapitoly najdete zde!
kuroo_n_kuchan_by_chibikuroo-d3l5gh4.png


Tato stránka je pouze sesterskou stránkou Tsuki no Kodoku
Určitě nás navštivte i na hlavních stránkách, kde je převážná většina 
našich překladů a povídek (yaoi a shounen-ai tématika).
by Triton

by Triton

tumblr_static_tumblr_musxrw1y9d1sqjr7ho1_500.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one